04. 06. 2023 – Madeira

Miluji východy slunce. Nevýhoda toho je, že se musí brzo vstávat a já jsem spáč. Ale když jsme se už pro tuto bojovku rozhodli, tak ji přece nevzdáme… Rychle se obléct, vyzvednout auto a fičet směr Pico Da Arieira, kde jsme si to den předem obhlídli. Cesta v noci byla fajn, moc aut nejezdilo. Kdyby se udělovala cena za nejvíce provrtaný kontinent, jistě by to vyhrála Madeira, protože tolik tunelů v na tak malém místě jsem v životě neviděl.

Když jsme se blížili k místu určení, provoz začínal houstnout. Oni totiž všichni snad jeli k vrcholu Pico Da Arieira. Já tam počítal tak max s patnácti fotografama a tam bylo snad tisíc lidí… takže žádná romantika se nekonala. Nacpal jse se na docela slušné místo, kde mi nikdo nezavazel. Ano, do doby, než začalo vycházet slunce. To mi naskákali lidi před objektiv, nějaká němka si tam klohnila i pro svého přítele snídani a zřejmě nějaké influencerky tam pózovaly jak o závod. Takže jsem sundal foťák ze stativu, udělal z ruky tři fotky a naštvaně se ubíral k autu.

Z Pico Da Arieiro jsme zamířili k Údolí Jeptišek, které bylo v tu chvíli bez mlhy. Odlovili jsme tak kešku a začali se sunout na parkoviště. Od tama jsme namířili na Levádu do Furado. Taková pohodová procházka, kde vidíte snad všude růst fuchsie a orchideje podobné našim vstavačům, které se vyskytují v Bílých Karpatech. Tam naše denní cárání končilo a my se odebrali zpět do Funchalu.